Konzervativní institut: Dva roky vojenského konfliktu na Ukrajině a možnosti ukončení války. (Ilustrační foto).
Konzervativní institut uspořádal na konci února další klubovou diskuzi, tentokrát na téma „Dva roky vojenského konfliktu na Ukrajině. Možnosti ukončení války a budoucnost Ukrajiny“. Hlavním hostem diskuse byl Petr Vacek, advokát a bývalý diplomat, který se podílel na přípravě vstupu České republiky do NATO.
V úvodu byla prezentována data, která se mimo jiné zaměřovala na finanční pomoc USA ve prospěch Ukrajiny.
Z dat vyplynulo, že Spojené státy poskytly v roce 2022 Ukrajině pomoc v hodnotě 74 miliard dolarů, což bylo zhruba 0,32 % hrubého domácího produktu USA.
Velmi zajímavé bylo také zjištění, že s tím, jak v Rusku rostou jak absolutně, tak relativně (vůči HDP) výdaje na zbrojení, roste v zemi také inflace (poslední známý údaj se blíží 8 %), což je trend, který je opačný vzhledem ke klesající inflaci v západních zemích.
Zaznělo také velmi zajímavé zjištění z průzkumu provedeného v Rusku, z něhož vyplynulo jednak to, že počet lidí, kteří podporují válku na Ukrajině, klesá. Přičemž, relativně nejvíce tuto válku podporují ti nejbohatší obyvatelé a nejvíce vzdělaní Rusové.
Petr Vacek v diskusi uvedl, že konflikt na Ukrajině nemá trvalé vojenské řešení. Dovozuje proto, že je nutno využít veškeré možnosti diplomacie k ukončení konfliktu.
S tím, že ruskou vojenskou agresi vůči Ukrajině označil za jendoznačné porušení mezinárodního práva, jelikož Rusko nemělo jakýkoliv mandát ke své agresi vůči cizímu státu.
Dohodnout se podle Vacka nakonec budou muset obě strany konfliktu a to aniž by byly kýmkoliv tlačeny k ústupkům.
Za možné řešení také označil vstup Ukrajiny do NATO. Přičemž na toto konto bylo zdůrazněno, že – jak plyne z úvodních článků Severoatlantická aliance je výsostně politická, nikoliv primárně vojenská organizace.
|
NATO: PRVNÍ ČTYŘI ČLÁNKY SMLOUVY Severoatlantická Smlouva Washington, D.C., 4. dubna 1949 Smluvní strany této smlouvy znovu potvrzují svou víru v cíle a zásady Charty Spojených národů a svou touhu žít v míru se všemi národy a všemi vládami. Článek 1 Smluvní strany se zavazují, jak je uvedeno v Chartě Spojených národů, urovnávat veškeré mezinárodní spory, v nichž mohou být zapleteni, mírovými prostředky tak, aby nebyl ohrožen mezinárodní mír, bezpečnost a spravedlnost, a zdržet se ve svých mezinárodních vztazích hrozby silou nebo použití síly jakýmkoli způsobem neslučitelným s cíli Spojených národů. Článek 2 Smluvní strany budou přispívat k dalšímu rozvoji mírových a přátelských mezinárodních vztahů posilováním svých svobodných institucí, usilováním o lepší porozumění zásadám, na nichž jsou tyto instituce založeny, a vytvářením podmínek pro stabilitu a blahobyt. Budou usilovat o vyloučení konfliktu ze své mezinárodní hospodářské politiky a budou podporovat hospodářskou spolupráci mezi jakýmikoli smluvními stranami nebo mezi všemi smluvními stranami. Článek 3 Aby bylo účinněji dosaženo cílů této smlouvy, budou smluvní strany, jednotlivě i společně, stálou a účinnou svépomocí a vzájemnou výpomocí udržovat a rozvíjet svou individuální i kolektivní schopnost odolat ozbrojenému útoku. Článek 4 Smluvní strany budou společně konzultovat vždy, když podle názoru kterékoli z nich bude ohrožena územní celistvost, politická nezávislost nebo bezpečnost kterékoli smluvní strany. |
Vacek také v diskusi uvedl, že na ukrajinském území, které by po případném nastolení příměří mezi oběma stranami zůstalo pod kontrolou ruské armády, by se později mohla konat referenda o tom, pod správu které ze zemí mají být tato území začleněna.
Silná diskuse se také rozpoutala k tématu údajného mírového jednání, které mělo proběhnout krátce po zahájení ruské invaze na Ukrajinu. Někteří diskutující se přikláněli k názoru, že přijetí Ruskem navržené mírové dohody bylo „na spadnutí“, ale její uzavření údajně překazil britský premiér Boris Johnson, který Ukrajinu tlačil k tomu, aby pokračovala ve válce.
Podle nejnovějších informací však Ruskem předložený „mírový návrh“ byl pro Ukrajinu krajně nevýhodný, neboť fakticky znamenal její odzbrojení a navíc ani nebránil Rusku, aby kdykoliv zahájilo další agresi vůči této zemi.
I tak však mezi řadou účastníků diskuse nadále rezonoval názor, že by kdyby političtí představitelé Uikrajiny opravdu chtěli, bylo by možné uzavřít s Ruskem rychle mír.
