Ústavní soud odmítl "reklamní" stížnosti Albertu, pokuty ve výši 490 tisíc Kč platí.
Ústavní soud (ÚS) odmítl stížnosti společnosti Albert proti pokutám za klamavé slevy. Pokuty vyměřila maloobchodnímu řetězci Česká obchodní inspekce (ČOI) a postupně je potvrdily jednotlivé krajské soudy i Nejvyšší správní soud (NSS). Čtyři stížnosti se v součtu týkaly pokut za celkem 490 tisíc korun.
Důvodem odmítnutí stížnosti byla ejich neopodstatněnost.
Řetězec podle inspekce a správních soudů porušil nová pravidla na ochranu spotřebitele.
Namísto toho, aby slevu vypočítal z nejnižší ceny, za kterou zboží prodával v posledních 30 dnech, odvozoval ji často z vyšších hodnot, aby vypadala lákavěji. Případně povinný údaj o nejnižší ceně uváděl na slevové tabulce jen na okraji, drobným a hůře čitelným písmem.
„To, že stěžovatelka nesouhlasí s vyzněním či koncepcí odůvodnění napadených soudních rozhodnutí, nelze zaměňovat s jejich nedostatečným odůvodněním či snad dokonce nepřezkoumatelností,“ uvedla soudkyně-zpravodajka Kateřina Ronovská.
Stěžovatelkou byla v řízení před ÚS společnost Albert.
V řízeních před správními soudy Albert například uváděl, že zákon sice ukládá povinnost informovat o nejnižší ceně, ale nespecifikuje formu.
Inspekce prý k tomu nedala jasný návod. Řetězec poukazoval také na to, že spotřebitelé slevové komunikaci rozumí, což dokládal i vlastním průzkumem.
Správní soudy vycházely zejména z rozsudku Soudního dvora EU, podle kterého prodejní cena zboží nabízeného spotřebitelům musí být jednoznačná, snadno rozpoznatelná a dobře čitelná.
Společnost Albert podle Nejvyššího správního soudu této povinnosti nedostála.
Pro průměrného spotřebitele je podle NSS klíčové, aby „poskytované informace o slevě byly srozumitelné, transparentní, věrohodné, a současně aby nezkreslovaly jeho vnímání slevové výhody“.
V ústavních stížnostech firma také tvrdila, že byla vícekrát potrestána za stejný skutek. Cenová komunikace totiž byla centrálně nastavená pro všechny prodejny. Přesto jednotlivé oblastní inspektoráty ČOI vyměřily více pokut, a to na základě kontrol v různých prodejnách.
Ani v tom však ústavní soudci nespatřovali porušení základních práv.
Inspekce podle ÚS nepokutovala samotné centralizované rozhodnutí, ale způsob komunikace se spotřebiteli v konkrétních prodejnách, na konkrétních územích, který měl dopad na konkrétní a vzájemně odlišný okruh spotřebitelů.
„Jednoduše řečeno, prodejny stěžovatelky v různých oblastech mají odlišné spádové oblasti a skupiny spotřebitelů, kteří v nich nakupují, se typicky podstatně nepřekrývají. Informování spotřebitelů o slevách v jednotlivých prodejnách má proto specifický dopad na odlišné skupiny spotřebitelů,“ zdůraznil Ústavní soud. (sfr)
