V sociálně vyloučených lokalitách v Česku má desetina domácností nulové disponibilní příjmy, zatímco v běžné populaci domácnosti s nulovými disponibilními příjmy nejsou. Vyplynulo to z nejnovější studie think-tanku IDEA. Podíl domácností pod hranicí chudoby v sociálně vyloučených lokalitách bez započítání sociálních dávek je 56,5 %. Podle varování OSN by až desetina světové populace brzy mohla trpět potravinovou nouzí.

Studie IDEA prezentuje unikátní analýzu životních podmínek osob a domácností v sociálně vyloučených lokalitách (SVL) z hlediska jejich příjmů a ohrožení chudobou ve srovnání s běžnou populací.

Zvláštní pozornost věnovala míře využívání sociálních dávek a jejich účinnosti při snižování míry chudoby.

Analýza je založena na unikátních datech z šetření životních podmínek v sociálně vyloučených lokalitách (SVL-SILC), provedeného v roce 2020 Agenturou pro sociální začleňování Ministerstva pro místní rozvoj a z dat šetření „Životní podmínky“ (EU-SILC) Českého statistického úřadu z roku 2020.

V domácnostech v SVL, oproti běžným domácnostem, žije v průměru více osob a jejich průměrný věk je nižší, zejména z důvodu nižšího podílu domácností důchodců. Populace SVL má výrazně nižší úroveň dosaženého vzdělání.

Podíl osob, které dosáhly pouze vzdělání bez maturity tam je 85 % oproti 40 % v běžné populaci. V domácnostech žijících v SVL se až 4krát častěji setkáváme s problémem nezaměstnanosti a ekonomické neaktivity než v domácnostech běžných.

V důsledku výrazně horší vzdělanostní úrovně a nižší ekonomické aktivity jsou ekvivalizované čisté tržní příjmy domácností v SVL o třetinu nižší než u běžné populace. Velké rozdíly mezi oběma populacemi ale přetrvávají, i pokud k pracovním příjmům přičteme důchody, sociální dávky a ostatní peněžní příjmy – v SVL má 10 % domácností nulové disponibilní příjmy, zatímco v běžné populaci domácnosti s nulovými disponibilními příjmy nejsou.

Analýza IDEA ukazuje, že český sociální systém je na osoby ohrožené chudobou zacílen dobře. Nárok na alespoň jednu sociální dávku má totiž 94 % domácností ohrožených chudobou v SVL a 73 % v běžné populaci. Z domácností běžné populace i SVL, které chudobou ohroženy nejsou, nárok na nějakou sociální dávku má jen necelá čtvrtina domácností.

Navíc se zde jedná zejména o dávky nemocenské a dávky pro rodiny s dětmi, které necílí na snižování chudoby, ale mají buď povinně pojistný charakter, nebo cílí na podporu rodin.

Zatímco v běžné populaci se mediánová domácnost pohybuje nad hranicí chudoby i s pouhým čistým tržním příjmem, v SVL nedosahuje mediánový příjem hranice chudoby, ani když do něj započítáme všechny sociální příjmy, které domácnosti pobírají.

Mediánová domácnost v SVL by se přes hranici chudoby přehoupla jen v případě, že by čerpala všechny sociální dávky, na které má nárok.

Podíl domácností pod hranicí chudoby v sociálně vyloučených lokalitách bez započítání sociálních dávek je 56,5 %. Díky pobírání sociálních dávek se tento podíl snižuje na necelých 52 %.

Kdyby domácnosti pobíraly všechny sociální dávky, na které mají nárok, snížilo by se ohrožení chudobou na 45,6 %. Část domácností má tak nízké příjmy, že je systém dávek sice nevytáhne nad hranici chudoby, ale výrazně je této hranici přiblíží. Ačkoli jsou některé sociální dávky ve snižování míry ohrožení chudobou neúčinné, mohou výrazně snižovat tzv. mezeru chudoby, tedy vzdálenost příjmů od hranice chudoby.

Jak v běžné populaci, tak v SVL je problémem nízké pobírání dávek domácnostmi, které na ně mají nárok. Největší rozdíl mezi nárokem a pobíráním existuje u příspěvku na bydlení, který má zároveň největší potenciál snižovat míru ohrožení chudobou.

V SVL by na něj měla mít nárok přibližně polovina domácností, jeho pobírání ale reportuje pouze 12 % domácností. Velké rozdíly mezi pobíráním a nárokem na dávku existují i u dávek hmotné nouze a přídavků na děti, uvedla studie.

Svět rekordně hladoví, varovala OSN

OSN přiznala, že kvůli turbulentní době se nepodaří vymýtit hladomor do roku 2030, což byl původní záměr OSN.

„Až 828 milionů lidí po celém světě každou noc uléhá hladových,“ uvádí nově zveřejněná zpráva několika subjektů OSN zaměřená na potravinovou situaci za rok 2021 po celém světě.

Jen od roku 2019 se počet lidí trpících akutní formou hladu zvýšil ze 135 milionů na 345 milionů. Až 50 milionů lidí ve 45 zemích světa balancuje na pokraji samotného hladomoru.

Před přírůstkem akutně hladových a podvyživených lidí varoval šéf Světového potravinového programu (WFP) David Beasley. Podle něho se „rekordních 345 milionů lidí trpících akutním hladem blíží k vyhladovění“.

Situace se navíc podle něj může dále zhoršovat.

„Existuje opravdové riziko, že se počet ohrožených lidí v nadcházejících měsících vyšplhá ještě výše,“ varoval.

Podle Beasleyho může potravinová nouze, která dopadá především na africké a blízkovýchodní státy, vést k prohloubení globální nestability, hladomorům a masové migraci.

Jako příčinu, proč je svět „hladovější než kdy jindy“, zmiňuje WFP čtyři hlavní faktory. Prvním z nich jsou ekonomické dopady pandemie covidu-19, se kterými se země potýkají od roku 2020. Další jsou dopady klimatické krize – absence dešťů a bezprecedentní sucho a z toho plynoucí nemožnost pěstování zemědělských plodin.

Zásadní faktor představují probíhající konflikty. Až 60 procent lidí, kteří se potýkají s potravinovou nouzí, totiž žije v oblastech sužovaných válkou a násilím.

Čtvrtým faktorem, který WFP zmiňuje, jsou rostoucí náklady na to, jak k ohroženým lidem pomoc dostat. WFP uvádí, že od roku 2019 se ceny potravin zvýšily o 30 procent, což představuje další výdaje v hodnotě 42 milionů dolarů za měsíc.

Situaci navíc zhoršuje i ruská invaze na Ukrajinu. Jak Ukrajina, tak Rusko patří mezi zásadní producenty obilí, slunečnicového oleje a často do zemí třetího světa plodiny vyváží. Rusko je navíc klíčovým vývozcem zemědělských hnojiv, která jsou zásadní například pro africké zemědělce, informuje server Al-Džazíra. Problémy působí i Ruskem zablokované přístavy na Ukrajině, odkud obilí dále proudí do světa. Na řešení situace již dlouhodobě apeluje mimo jiné i Africká unie. (sfr)